Historie Vlašského dvora

Dlouhá ulice, dům č. 32 – tzv. Vlašský dvůr
(Pavelec Petr. Český Krumlov - Kouzelné město uprostřed evropy. 2001)

Jeden z nejpozoruhodnějších domů v historickém centru. Jeho složitý stavební a umělecký vývoj, zjištěný podrobně při rekonstrukci domu v r. 1997, je pro Krumlov typický a s obdobnou situací se lze setkat na mnoha dalších budovách v historickém centru.

Průčelí do Panské ulice zdobí sgrafitová fasáda z 2. pol. 16. st. s postavou rožmberského trubače Řehoře. Na ostatních průčelích byla v r. 1997 obnovena klasicistní dekorace oken z konce 18. st. s typickými zvonečkovými závěsy, střapci a volutami a zelená barevnost z počátku 20. st. Pod touto vrstvou se ale ukrývají fragmenty výtvarných řešení ze starších období. Památkou na pozdně gotickou přestavbu domu je mistrovská značka krumlovského kameníka Michala Rubíka, namalovaná na nároží domu.

Stejnou značku vytesal Michal Rubík na rodinný náhrobní kámen, umístěný dnes na stěně krumlovského kostela sv. Víta. Uvnitř budovy se nacházejí gotické, renesanční i barokní klenby a působivý je také vnitřní dvůr s renesanční lodžií. Snad právě podle této lodžie, která je charakteristická pro stavby italské renesance, získala v minulosti budova pojmenování vlašský, tj. italský dvůr.

V domě bydlela řada významných osob. Nejdůležitější z nich byl ale nepochybně Jakub Krčín z Jelčan, známý stavitel rybníků a vrchní regent na panství krumlovských vladařů, který v domě žil po roce 1580. Krátce po něm v domě pobýval malíř Bartoloměj Beránek – Jelínek, mimo jiné tvůrce malířské výzdoby zámecké věže.